Komplex poznatků a názorů v předkládané publikaci Poruchy vývoje řeči vychází z dlouholeté klinické zkušenosti a výzkumu hlavní autorky v rámci působení na 1. lékařské fakultě UK a VFN v Praze a ze spolupráce s odborníky z oboru dětské neurologie, psychiatrie, klinické logopedie a psychologie v konfrontaci s poznatky zahraničních autorů.
Autorka O. Dlouhá se dlouhodobě specializuje na vývojové poruchy řeči, na poruchy centrálního sluchového zpracování (auditory processing disorder, APD); zabývá se elektrofyziologickým vyšetřením sluchu (kmenovými a korovými evokovanými sluchovými potenciály) a spolupracovala na přípravě nových řečových audiometrických testů, zvl. dichotických a testů šumové řečové audiometrie (sentence intelligibility in babble noise). Účastní se péče o vývoj řeči rizikových dětí, zvláště nedonošených s nízkou porodní hmotností.
Publikace je zaměřena na různorodost problémů dětské řeči, které jsou dány porušeným raným vývojem. Velmi podrobně se zabývá vztahem fungování jednotlivých anatomických a funkčních oblastí centrálního nervového systému a vývoje řeči a jazykovými prezentacemi v kortikálních a subkortikálních oblastech. V uvedené obecné části jsou popsány anatomické a fyziologické aspekty a procesy, které se podílejí na vývoji řeči a jazyka. Následuje část jazykovědná (speech science) zaměřená zejména na fonetiku a základní lingvistické kategorie.
Klasifikace vývojových poruch řeči je definována nejednotně; autorka podporuje medicínský název vývojová dysfázie nebo DSLD, DLD (developmetal speech-language disorder) oproti SLI (specific language impairment), protože se toto označení dá lépe zařadit do kategorie dalších dysfunkcí nebo afunkcí v rámci mezinárodní klasifikace nemocí.
V posledních 10 letech došlo k rozvoji uplatnění nejnovějších zobrazovacích metod při vyšetřování mozku, které jsou zaměřeny na funkční propojení jednotlivých oblastí. Díky metodě funkční magnetické rezonance (fMR) se podařilo zlepšit představy o neurobiologických podkladech jazyka a řeči v regionech CNS. Důležitou roli hrají i spoje, trajektorie v bílé hmotě: jazykové strukturální procesy se propojují pomocí tzv. dorzální větve a ventrální. Tyto spoje je možno doložit jen v lidském mozku; u primátů tvoří minimální struktury. Známé jsou studie profesorky Friederici (2017), které prezentují vývoj těchto oblastí během vývoje řeči a při výuce jazyků u dětí ve srovnání s dospělými.
Titul knihy Poruchy vývoje řeči napovídá, že se jedná o problematiku mezioborovou: pohled na vývoj řeči a jeho poruchy je zpracován v několika kapitolách: přístup dětské neurologie, dětské klinické psychologie, klinické logopedie a foniatrie. Pohled dětského psychiatra je vyzdvižen zejména v kapitole o dětech s ADHD projevy při vývojové dysfázii. Téměř všechny vývojové poruchy řeči se týkají onemocnění vycházejících z poruchy centrálního nervového systému. V úzkém slova smyslu do periferních poruch tak spadá pouze opožděný vývoj řeči u vad sluchu a u rozštěpových vad v orofaciální oblasti – hlasové a řečové symptomatologii uvedených vad je věnována rovněž pozornost. Přehled hlavních problémů vývoje řeči u dětí doplňují informace o poruše řeči u geneticky podmíněných vad v rámci syndromů.
