Jan Vokurka se narodil 30. března 1953 v Brně, vyrůstal v lékařském prostředí, jeho matka i otec byli internisté, děda byl prof. MUDr. Jan Hybášek, DrSc. V roce 1968 začal v Brně studovat na gymnáziu, kdy profesoři byli až do normalizace v sedmdesátých letech lidé svobodomyslní, vzdělaní a dobří pedagogové, kteří rozvíjeli v žácích ideály jara 1968. Avšak s nástupem normalizace počátkem sedmdesátých let se atmosféra v republice zhoršila, rodiče ztratili zaměstnání a Jan Vokurka měl proto problémy s přijetím na studia medicíny. V roce 1972 byl přijat na LF UK v Hradci Králové, kterou zakončil s červeným diplomem. Promoval v roce 1978. Svoji kariéru lékaře začal na ORL klinice v Hradci Králové, která byla dosud personálně oslabena v souvislosti s tehdejším režimem, v návaznosti na období normalizace. Pod vedením tehdy doc. Ivana Hybáška, DrSc. skládá Vokurka v roce 1982 atestaci I. stupně z otorinolaryngologie a v roce 1986 II. stupně. Možnosti dosáhnout vědeckých a pedagogických specializací však bylo možné až po roce 1989. V roce 1992 získává titul kandidáta věd a v roce 1995 obhajuje habilitační práci na téma „Funkční endonazální chirurgie“ a je jmenován docentem. V roce 1995 se stává přednostou ORL kliniky FN UK Hradec Králové, a jako člen komise pro doktorská studia v oboru ORL, podporuje vědecký rozvoj, šest lékařů kliniky získává titul Ph.D. V roce 2010 přechází Vokurka do Prahy na Kliniku ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK v Motole. V roce 2013 odchází do Švédska na univerzitní kliniku do Umeå a stává se vedoucím týmu lékařů, kteří se věnují rinologii včetně lební baze a chirurgie obličeje. Po sedmi letech se Vokurka vrací do České republiky a dále pracuje v Praze a v nemocnici v Náchodě. Ve své odborné činnosti se Vokurka věnoval postupně vestibulologii, alergologii, rinologii a chorobám slinných žláz, sleep apnoe syndromu aj. Jeho velkou zásluhou bylo zavedení metodiky chirurgie štítné žlázy s identifikací vratného nervu. Tyto výkony u nás tehdy vykonávali pouze všeobecní chirurgové. Od první operace na ORL klinice v Hradci Králové v roce 1986 se každoročně zvyšoval počet operovaných, techniku operací štítné žlázy pomáhal Vokurka zavádět i na dalších pracovištích u nás i v zahraničí. V roce 1989 jubilant absolvoval studijní pobyty v tehdejší SRN za účelem seznámit se s novou metodou funkční endoskopické endonazální chirurgie (FESS). Po návratu do vlasti Vokurka vykonal první operace a ORL klinika v Hradci Králové se začátkem 90. let stala chirurgickým a školícím centrem FESS v České republice i zahraničí. Její podmínkou byly nové poznatky fyziologie, rozvoj technického vybavení a nástup výpočetní tomografie a magnetické rezonance. O rozvoj a uvedení zobrazovacích metod VDN a lební spodiny do praxe se mimo jiné zasloužil i Markalous, tehdy působící v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Až do konce 70. let se chirurgie VDN ve světě i u nás prováděla klasickou zevní cestou a pro svůj nefyziologický a destruktivní charakter nevedla k uspokojivým výsledkům a byla proto spojena s řadou pooperačních komplikací. Avšak rozvoj FESS v našem státě byl ve svých počátcích poznamenán trnitou cestou. Ta byla provázena odbornými diskuzemi stran indikací, techniky a metodiky na seminářích v Hradci Králové i celostátních kongresech, kterým byli Vokurka s Markalousem vystaveni. Současně publikovali první články o FESS a zobrazovacích metodách lební baze. Vokurka neúnavně propagoval FESS, zasloužil se i o zavedení endoskopické adenotomie u dětí (ročně v ČR okolo 26 000 výkonů) přístupem přes ústní dutinu s užitím endokamery a monitoru a o rozšíření FESS na lební bazi včetně hypofýzy. Jubilant uskutečnil celkem 34 kurzů FESS, působil i jako lektor v zahraničí. Vytvořil svoji mezinárodní školu FESS. Po více než třiceti letech, kdy je FESS pevně zakotvena do standardních léčebných postupů ve světě i v naší republice, je zřejmé, že počáteční nevůle k jejímu rozvoji nebyla na místě. Vědecká činnost jubilanta je pestrá, publikoval 89 prací, z toho je 5 monografií, jedna z nich vyšla v zahraničí a je spoluautorem tří učebnic. Přispěl i do eOtorinolaryngologie profesora Hybáška. Vokurka s kolektivem úspěšně zakončil více než desítku grantových výzkumných úkolů MZd. ČR nebo UK. Čtyřikrát byl oceněn cenou České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. Byl členem Neurootologické sekce ORL společnosti a zakládal a léta vedl Rinologickou sekci. Byl členem výboru České společnosti Otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, vědeckým sekretářem a členem redakční rady časopisu Otorinolaryngologie a foniatrie. Významné je jeho členství v prestižním Collegium Otorhinolaryngologicum Amicitiae Sacrum. V roce 1995 byl zakládajícím členem mezioborových Rinologických dnů v Karlově Studánce pod názvem RAPL, které se konají dosud. V roce 1997 se Vokurka stává i zakládajícím členem Evropské společnosti neurootologie a chirurgie lební baze, je často zván jako „invited speaker“ na řadu kongresů u nás i do zahraničí. V roce 1998 je jmenován čestným členem Slovenské společnosti pro ORL a chirurgii hlavy a krku a v roce 2003 čestným členem i České společnosti Otolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. Drahý jubilante Jane Vokurko, dovol, abychom Ti jménem tvých početných učitelů, žáků, kolegů, přátel a nespočetného zástupu Tvých uzdravených pacientů vyslovili poděkování za Tvoji celoživotní obětavou tvůrčí činnost v otorinolaryngologii, za zásluhy o nejen rozšíření našeho oboru, ale zejména o jeho prezentaci a zviditelnění v široké lékařské i laické veřejnosti. Přejeme Ti mnoho zdraví, elánu, radosti a neutuchajícího optimizmu v životě i Tvé další působení v obci otorinolaryngologů, které bylo a bude pro nás vždy inspirující.
Prim. MUDr. Bohumil Markalous, Ušní, nosní a krční oddělení Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s.
Prof. MUDr. Ivan Hybášek, DrSc., emeritní přednosta ORL kliniky FN UK Hradec Králové, emeritní profesor Univerzity Karlovy
25. 1. 2023, Jindřichův Hradec
